Tak je to tady. Jsme doma a máme zase na co vzpomínat. Než sestoupíme po můstku na břeh musíme ještě uklidit kajuty a projít celou loď. Do přístavu už přijíždějí první rodiče a přichází loučení.

Je tu poslední den naší plavby. Po včerejší náročné noci vstáváme o něco později. Snídaně je opět s obsluhou a my si užíváme luxus. Po snídani svolává kapitán všechny ke kapitánskému můstku, kde zpíváme naši lodní hymnu a dozvídáme se podrobnosti o konání olympijských her.

Jsme ve středozemním moři a na palubě vládne ticho. Najednou se ozývá zvuk sirén a my víme, že je to signál pro opuštění lodi. Námořníci vybíhají z kajut oblečeni ve vestách, někteří ještě bosí a ospalí. Naštěstí se ale ukázalo, že jde jen o cvičný poplach, který měl prověřit naši připravenost.

Jednou za čas musí na každé lodi proběhnout větší úklid a na té naší to bylo právě v sobotu. Kajuty námořníků byly řádně vymeteny a očistou prošly i společné prostory lodi. Prostě sanitární den. Těsně před obědem dorazila loď na pobřeží Madagaskaru a světe div se přivítal nás sám král Jelimán a pozval nás na oběd.

Dnešní ráno bylo pro námořníky zcela jiné. Po ranním probuzení a procházce po vyhlídkové palubě (rozcvička) se všichni shromáždili v lodní restauraci, kde se podávala snídaně. Stevardi servírovali výborný čaj se sušenkou a sendvič.

Ráno naše loď zakotvila na pobřeží Austrálie, kde jsme doplnili zásoby jídla i pohonné hmoty do našich generátorů elektřiny. Zatím co měla loď technickou přestávku, vydala se posádka podél pobřeží Austrálie a pomocí místního trajektu jsme se přepravili na Nový Zéland.