Předpověď počasí na sobotu 1. 6. 2013 nebyla nijak lákavá: zataženo, déšť, zima. Nicméně přesto se našlo 14 odvážných mužů i žen, kteří navzdory mrakům vyrazili z Brna a okolí směrem na Nedvědici. A světe, div se: nad nedvědickým nádražím, místem startu, se klenulo modré nebe a na obzoru se v paprscích sluníčka leskly věže pohádkového hradu Pernštejna.
První kilometry vedly novou lesní cyklostezkou „zadem“, přes málo známou barokní osu, terasovou zahradu, na hrad Pernštejn. Zde již tradičně zaujal Robert se svým lehokolem, který musel zapózovat zvědavým ruským turistům. Cesta dále vedla zpátky na Nedvědici, a odtud údolím řeky Svratky do Dolního Čepí. Hornické osadě vévodí prastarý kostelík sv. Václava s „útulným hřbitůvkem“ okolo.
Z Čepí jsme vyrazili vzhůru do kopců až do osady Chlébské proslulé údolím bledulí. S přibývající nadmořskou výškou jsme se nořili stále hlouběji do zdejších divokých hvozdů. Napříč lesy se zde táhne stará hraběcí stezka z dob pánů z Pernštejna, která svými náspy a patníky dodnes vyznačuje trasu bývalých hradních kočárů. Cesta byla místy dobrodružná a napínavá, protože vytrvalé deště starou stezku vymílají. To působilo problémy zejména Robertovu lehokolu. Hraběcí stezka ústí v Černovicích, odkud dále pokračuje na Kunštát. My jsme se však u černovické fary vydali jiným směrem za dalším cílem, kozárovskou rozhlednou Babylon.
Když se cyklistovi na hřebeni nad vesnicí otevře impozantní výhled na polovinu Moravy, pochopí, že se ocitl na vrcholu své trasy. Tento zážitek nás čekal zhruba 0,5 km před rozhlednou. Zde již mírně vyčerpaní cyklisté uvítali pohostinnost místního bufetu a doplnili ztracenou energii.
Čekala nás další dobrodružná etapa po lesních cestách a stezkách, které znají jen místní, přes údolí potoka Besénku. Na osadu Žleby, skrytou v „alpském“ údolí, shlíží ze skály uprostřed hlubokého lesa barokní socha sv. Stanislava. Pro zajímavost: ani všichni místní o ní nevědí. Zde jsme si dopřáli malou pěší vsuvku.
Následovala cesta údolím okolo kostela sv. Stanislava a zříceniny hradu, který u kostelíka stával. Poté jsme pokračovali přes Osiky do Synalova a vyčerpáním padli na místě nanejvýš poetickém: u Gastona. Řeč je o občerstvení na synalovských Kopaninách, kde nám snesli nejen modré z nebe, ale i spoustu dalších dobrot.
Závěrečné stoupání k sýkořské myslivně a pomníku Járy Cimrmana, tzv. Cimrmanovu pohlaví, už provázela stahující se mračna. Po velmi příjemném sjezdu zpět do údolí Svratky se rozpršelo naplno. Posledních 6 km do Nedvědice jsme však zvládli navzdory dešti, někteří dokonce s úsměvem. Klobouk dolů, dámy a pánové, nejste žádná béčka.
Děkujeme organizátorům akce a těšíme se na další společné cyklistické zážitky, na které jste všichni srdečně zváni.
Eliška Vecheta
