Nejdřív se hodně dlouho nic nedělo. Po celé miliony let. Planeta, která má stát středem našeho příběhu jen nudně obíhala v pevném objetí svého slunce. S dokonalou přesností se otáčela okolo své osy a střídání dne a noci narušoval jen příležitostný stín zachyceného asteroidu. Na povrchu se v průběhu věků také moc nedělo. Atmosféra s vysokým obsahem argonu, dusíku, kyslíku a oxidu uhličitého vymrzala na pólech, kde se třpytily veliké polární čepičky. Blíže k rovníku se v jinak křišťálově čisté atmosféře proháněly mraky prachu v nekonečné snaze přenést teplejší vzduch od rovníku do chladnějších míst u pólů. V průběhu věků reliéf pomalu měnila desková tektonika. Pár sopek tady nebo lávové pole támhle. Malé změny probíhali mnohem rychleji. Duny prachu a písku se každý den posouvaly po větru. Ale jak už jsme zmínili, vlastně se dohromady nic nedělo. To se už brzy má změnit.
Nejdříve si naší planety v jiném koutu vesmíru někdo všiml díky tomu, že náhodou přecházela přes disk svého slunce a to tak zdánlivě na chvíli trochu pohaslo. Později se na ní dívalo více lidských teleskopických „očí“ a jejich majitelé došli k zajímavému závěru. Planeta leží v takzvané obyvatelné zóně svého slunce. Mohou tedy na ní být teploty, za kterých je voda kapalná a které se obecně považují za vhodné pro život a člověka zejména. Později se ukázalo, že atmosféra planety není sice příliš příznivá, ale obsahuje dost vody, což by napovídalo na ještě větší množství na povrchu. Vědci ze složení atmosféry a velikého obsahu CO2 došli k závěru, že na ní docela určitě neexistuje život tak jak jej lidé znají, ale možná by šla s trochou snahy změnit. V této rané době cestování vesmírem ale lidé znali i bližší a pro ně příznivější planety, proto naši planetu ještě chvíli nechali spíše na okraji zájmu. Na dlouhou cestu vesmírem se zatím vydalo jen několik slunečních plachetnic, které ji měli za dlouhé desítky let prozkoumat.
Když první z automatických sond dorazily do soustavy, lidé se už začínali rozpínat i za hranice své domovské soustavy a dalo by se říci, že tak skutečně nakročili do kosmického věku. Mezitím v soustavě, kolem které se také bude otáčet náš příběh, měly autonomní sondy hned několik úkolů. Jejich senzory pečlivě zkoumaly a vyhodnocovaly záření místního slunce, stabilitu oběžných drah planet a velkých planetek, přítomná magnetická pole a mnoho dalšího. Nejvíce je ale zajímala třetí planeta od centrálního slunce, označovaná neosobním kódem TA521-PA3.
Na ní prozkoumaly atmosféru, její složení, teplotu, tlak, proudění, reliéf povrchu, magnetické pole, gravitační anomálie, radioaktivní záření a mnoho a mnoho dalšího. To, co ale hledaly nejvíce, nenašly. Žádné známky života. Mrtvá planeta. Další z mnoha. Fermiho paradox stále lidi udivoval. Teprve po letech se data ze sond dostala k pečlivému prozkoumání nejen křemíkovým čipům automatických strojů, ale i lidem na planetách na světelné roky daleko. Ti později vydali zdánlivě jednoduchý příkaz: Terraformovat. Po letech co příkaz cestoval zase zpátky k naší planetě signál zachytily sondy. A tehdy se skutečně začaly dít velké věci.
Malé jiskry, které měly zapálit výbuch, sestupovaly na několik předem vybraných míst planety. Každá tato jiskřička obsahovala zmraženou kolonii odolných fotosyntetizujících organismů, jako jsou řasy, sinice a bakterie. Některé nezvládly sestup atmosférou, ale s tím se počítalo. Ve skutečnosti by na to co se mělo stát nejspíše stačila jen jedna úspěšná. Tím výbuchem, který se měl právě odpálit byl totiž výbuch života. Bakterie, které mají vhodné podmínky, dokážou za jistý časový úsek zdvojnásobit svůj počet. Tak může být z jedné za deset časových úseků asi tisíc, za dalších deset víc než milión a za dalších deset víc než miliarda. Trochu podobné to bylo i s těmito zelenými organismy. V prostředí kde měly dost živin a světla se množily téměř podle exponenciálního zákona. Za pouhých několik desítek let dokázaly snížit obsah CO2 v atmosféře o více než 2 procentní body a zbavit se také většiny jedovatých oxidů síry a dusíku. Další, rozkladné bakterie, vázaly část vzniklého uhlíku na dna oceánů a do nerostů.
Ovšem toto byl ve velkém plánu jen začátek. Na cestu se hned po rozhodnutí o přeměně planety vydaly další automatické schránky nesoucí život, hlavně semena vybraných druhů nižších i vyšších rostlin. Těm, pravda, rozšíření trvalo o něco déle. Času na to ale měly dost. Předtím, než na ni mohli vkročit pomalu cestující lidé, planeta ještě mnohokrát oběhla kolem svého slunce.
Mezitím si lidská civilizace klestila cestu vesmírem k novým planetám. TA521-PA3 totiž nebyla zdaleka první ani jediná. Lidé se po staletích přírodních katastrof a vnitřních rozbrojů konečně naučili nedávat všechna vejce do jednoho košíku. Postupně osídlili na desítky planet a velkých měsíců nejen ve své domovské soustavě ale i jinde. Protože každá dostatečně velká kolonie byla vlastně nezávislá na ostatních, neexistovala žádná centrální vláda, která by vydávala zákony, vybírala daně a vynucovala pořádek. Mezi planetami však právo zastupovala Obchodní Federace. Proč? Protože klid a pořádek prospívá obchodu. Tato gigantická společnost mezi planetami obchodovala s rozličným zbožím a měla prakticky monopolní postavení v komunikaci mezi planetami. Rovněž se podílela na zkoumání blízkého vesmíru a terraformaci vhodných planet.
Necelých 1 200 let uplynulo od počátku života na TA521-PA3 a na planetě přistála první lidská expedice planetologů, odborníků na planetární ekologii a klima. Tvář planety Tapa, jak ji planetologové překřtili z nudného TA521-PA3, se za tu dobu změnila k nepoznání. Tam, kde se vlastně donedávna jen přesýpal písek, dnes bujel zelený život. Voda, která se dříve skrývala na pólech a pod povrchem vytvořila teplý rovníkový oceán, ze kterého se v neustálém koloběhu snažila vrátit k pólům, jen proto, aby skončila kde začala. Sem první lidé přišli připravit půdu pro další a mnohem větší výpravy. Jejich práce spočívala hlavně v budování prvního tábora a mapování toho jak se podařila terraformace – jaké druhy jsou nebo nejsou úspěšné, jaký je jejich vliv na chemii atmosféry a půdy a podobně. Tyto poznatky bude možné příště použít při přizpůsobování jiných planet pro člověka.
První skupiny osadníků se již vydaly TAPU.
