Je sice sobota, ale nelenoším v posteli a energicky vstávám. Dnes je totiž první událost seriálu Jíhomoravského bicyklení 2017! Mírně se zdržím doma, ale před devátou již vstupuji do Malého sálu Telnické orlovny. Zde jsou zatím pouze dva účastníci, Jiří Hrazdíra a Ladislav Šustr st. Tento stav přetrvá i lehce přes devátou hodinu, kdy má úvodní seminář začínat. Nikam ale nespěcháme a tak v dobré náladě ještě chvíli vyčkáváme. A již se hrnou další účastníci!
Do čtvrt hodiny je nás již sedm, každý má již před sebou kafe, a tak již nic nebrání zahájení letošního ročníku Jihomoravského bicyklení. Nejprve si opakujeme údržbu kola a povinnou výbavu. U povinné výbavy se lehce zdržíme a debatujeme nad odrazkami a reflexními prvky. Přichází další dva účastníci a pokračujeme představením letošního ročníku Jihomoravského bicyklení a jeho jednotlivých výletů. Letos se tedy podíváme na Slavkovské bojiště, do Údolí Bobravy, projedeme se kolem rybníků Okolo Třeboně, zavítáme do míst, kde se točily bobule a letošní ročník zakončíme (kromě hodnotícího semináře) výhledy z rozhleden v okolí města Hustopeče.
Po vyčerpávajících přednáškách je čas na přestávku. Při ní zavítali účastníci k vystaveným předmětům projektu Jihomoravského bicyklení. Nabídka se za uplynulé roky pěkně rozrostla a tak již lze vybírat z mnoha předmětů – trika, polokošile, mikiny, nepromokavé bundy, brašny do rámu kola a batohu. Vše s logem Jihomoravského bicyklení. Nechybí ani reflexní pásky a reflexní smailíci.
A nyní je již čas vyrazit na první vyjížďku. Vyrážíme na předem naplánovanou trasu. Přes Otmarov se dostáváme do Rajhradic a následně Rajhradu.Tam měníme plán a kolem místního biotopu se dostáváme do místní obory. Na druhé straně obory potkáváme směrovku Restaurace U kapličky, což znamená, že již jsme v Popovicích. Najíždíme na panelovou cestu a po ní se dostáváme zpět do Rajhradu. Jelikož je již kolem poledního a máme hlad (ale ten máme furt), zastavujeme se v Klášterní taverně. Venku to ještě na větší vysedávání není a tak jsme vděční za poslední volný stůl, ke kterému se akorát vejdeme. Každý si vybírá podle chuti a zanedlouho si již pochutnáváme na výborném jídle.
Po jídle přicházíme ke kolům a zjišťuji, že mám prázdné zadní kolo. Sundávám tedy své slicky (vzorek tam již není) a měním duši. Následně pro některé brutálním způsobem řeším zapadený řetěz mezi sedmikolečkem a výpletem. Řetěz se ale podaří uvolnit a tak pokračujeme. Plášť sice úplně nesedí, ale nakonec se mi podaří dojet až domů. Ale to předbíhám.
Pokračujeme po cyklostezce kolem Rebešovic až k Modřicím, kde uhýbáme směrem na Chrlice a poté pokračujeme podél železniční tratě. Asfaltka se tu mění na polňačku a jednou její odbočkou se dostáváme do Vladimírova. A odtud již zpátky do Telnice.
Kdo spěchal, zamířil domů, ostatní šli ještě posedět nad kávou. I když nebylo zrovna na kraťase, počasí nám vyšlo a celkově se seminář vydařil. A věřím, že budeme pokračovat v tradici z minulých let a na další výlety již objednáme kraťasové počasí.
Pavel Cupák
