Jihomoravské bicyklení – Pověsti z Chřibů

U posledních cyklistických výletů na podzim vždy hrozí, že podzim se přihlásí v plné síle a posledním cyklistickým nadšencům se bude na cestě kouřit od pusy. Předpověď na dnešní den byla smíšená – možná hezky, možná zataženo s deštěm. Nakonec bylo tak nějak smíšeně.

Když jsme startovali ráno v Koryčanech na náměstí, celé Chřiby byly pokryty mlhou. Ta se postupně částečně zvedla a byl z toho běžný podzimní den, ale s příjemnou teplotou. Z Koryčan jsme se vydali směrem kolem Koryčanské přehrady na Stupavu. Tam ale naše bicykly nedorazily, protože hned za přehradou jsme se vydali zdolávat chřibské vršky. Na prvním takovém vršku nás čekala zřícenina hradu Cimburk.

Ten dal postavit Bernard z Cimburka v letech 1327–1333 a roku 1348 na něj z původního hradu Cimburk (okres Svitavy) přesídlil. Původně se jednalo o gotický hrad. Za česko-uherských válek byl hrad dobyt uherským králem Matyášem. Po roce 1523 a 1661 byl hrad přestavován. Od počátku 18. století, kdy již nehrozilo nebezpečí tureckého vpádu, byl opuštěn a chátral. Na konci 20. století se zdál osud zříceniny zpečetěn, protože neuplynula snad jediná zima, po které by se rozsah hradu v důsledku řícení staticky narušených zdí nezmenšil. Díky skupině příznivců hradu, občanskému sdružení Polypeje, nastal po roce 1994 obrat k lepšímu. Členové tohoto občanského sdružení jsme vyzpovídali ohledně oprav a jejich současného života na hradě.
Potom už jsme nechali vítr, aby nám profoukl helmy při krátkém sjezdu. Následoval další výšlap po cestě zasypané listím ke kamennému útvaru zvaném Kozel – cca 22 m vysoký pískovcový skalní blok v bukovém lese. Na skále jsou četné převisy, výklenky, skalní dutiny, voštiny apod. Je to jedna z nejoblíbenějších horolezeckých lokalit přírodního parku Chřiby. Další pokračování bylo podobné, to je lesní cestou krásnou podzimní krajinou, pod koly šustí barevné listí, pod kterým tušíme cestu.

Terén je, i vlivem spadaného listí, vcelku náročný a stalo se, že jízdu v měkkém listí na cestě Nikola neustála a položila se do podzimních peřin. To bylo kousek od Hory svatého Klimenta, nebo-li Klimentka. Což je poutní a duchovní místo hluboce spjaté s historií Moravy. V 9. stol. údajně tuto horu věnoval velkomoravský kníže sv. Rostislav sv. Konstantinu a Metodějovi, kteří zde zřídili středisko osvěty a výchovy. V pozdější době zde byl zřízen augustiniánský klášter a dnes tu stojí dřevěná kaplička, zvonice sv. Gorazda, která je kopií podle základů dřívějšího kostela.

Další zastávka byla již nedočkavě očekávaná. V Osvětimanech nás očekávalo doprovodné vozidlo a občerstvovací stanice.
Vzhledem k tomu, že se čas nachýlil, rozhodli jsme se původní trasu trochu upravit, abychom se za světla vrátili do cíle.

Další zastávkou tedy byla kamenná Kazatelna – osamocená, cca 8 m vysoká skála s vytesanými schůdky a upravenou plochou, připomínající kazatelnu (dle pověsti zde kázal moravský arcibiskup Metoděj). Pak už nás čekal několikakilometrový sjezd po úzké asfaltové silnici přímo na náměstí do Koryčan.

Následovalo závěrečné foto a rozloučení se s těmi, kteří přejížděli na vlak do Nesovic. Za zády jsme nechali v mlžném oparu tajemně vypadající Chřiby i s jejich pověstmi.