Život v osadě se rozbíhal, seznamovali jsme se s novým prostředím. Začaly nám každodenní povinnosti, jako je starost o naše stáda, obdělávání půdy, zvelebování našich obydlí. Zapojit se museli úplně všichni a každý přispíval svými silami a umem, jak jen mohl. Osadu jsme pojmenovali Willow Town, podle vrb v nejhezčím místě našeho území na břehu říčky, kterou jsme pojmenovali Zlatý potok, protože nám dával nejen trošku skutečného zlata, ale hlavně životadárnou vláhu pro naše pole, která nás budou živit.
Ráno bylo zpočátku zatažené, ale postupně se mraky vytratily a vykouklo sluníčko. Po snídani na nás čekaly činnosti běžné na každé farmě. Na čas se 
převážel hnůj, na koni se sháněly krávy do ohrady, dojila se koza, vyrábělo se oplocení ohrady, jezdilo se na koni mezi překážkami a střílelo se z luku. Tyto činnosti nám zabraly celé dopoledne. Po obědě šerif vyhlásil přípravu na večerní slavnost. Každá rodina připravovala svou slavnostní tabuli. Na večer se všichni převlékli do svých svátečních kovbojských oblečení a slavnost mohla začít. Pozvali jsme i naše indiánské přátele a další hosty, kteří za námi neváhali přijet.
Šerif všechny přivítal a poděkoval všem rodinám za přípravu slavnosti. Následně jsme si mohli 
prohlédnout jednotlivé slavnostní tabule, které jednotlivé rodiny představily. Stačila chvilka a všechny dobroty byly za chvíli spořádané. Potom už došlo na dlouho očekávané vyhlášení výsledků. Každá rodina obdržela rodinný list s vyobrazením celé jejich rodiny a k tomu upomínkové předměty (freesbee talíř, sladkost, pamětní placku s logem tábora). Obrovský aplaus sklidily naše kuchařky Vendy a Marta, které se o nás celou dobu staraly. Pak šerif také poděkoval jmenovitě každému svému pomocníku, včetně šamana a náčelníka, s kterým si i vyměnil posvátný xicht, že společně zvládli tuto náročnou výpravu, za což byli všichni odměněni bouřlivým
potleskem všech rodin. Šerif měl potom pro všechny připravené překvapení – bednu rozličných darů, z kterých si mohl každý vybrat, co chtěl. Potom jsme společně zazpívali naši táborovou hymnu a naposledy stáhli vlajku. Následoval tanec a zpěv a zábava, včetně otevření baru v našem saloonu, čehož většina okamžitě využila. Šerif se svými pomocníky měli i malé vystoupení s country tancem. Slavilo se až do pozdních ranních hodin.
Později jsme se dozvěděli, že o kus dál další osadníci našli více zlata v řekách a pak u pobřeží založili další osady jako San Francisco, Los Angeles a další. Ale i přes to jsme nikdy nelitovali, že jsme se usadili právě tady. Ve Willow Town jsme našli svůj nový domov, který nám přirostl k srdci a za nic na světě bychom ho nevyměnili.
