Tábor INKOVÉ – 5. den

Vyhnáni z města KUZKA

Slyšte slova o Říší Inků, slova wiljakumy – velekněze. Po ranním posilnění se shromáždily všechny ajly na hlavním náměstí města Kuzka. Po deváté hodině ranní vyráží první ajl po stopách proradných Španělů. Ihned za hradbami jsou však překvapeni španělskými vojáky, kteří v noci obklíčili město. Jeden ajl po druhém padá do léčky, až jsou všichni Inkové přemoženi a vyhnáni daleko od svého města. Španělé vtrhli do Kuzka a celé ho vyplenili.

Nám Inkům zbyla jen jediná možnost, vydat se na dalekou cestu a hledat nový domov. Naším cílem se stalo opuštěné kamenné město, které kdysi založili naši předkové a později ho opustili, aby v úrodnějších údolích vystavěli město Kuzko. Naše cesta však nemohla vést přímo, protože bychom padli do rukou Španělů a tak jsme se do skalního města vydali oklikou kolem jezera Titikaka.

Po cestě k jezeru jsme museli projít údolím tekutých písků. Pomocí prken, které jsme si vezli na bitvu se Španěly, jsme tuto nástrahu prošli. Na kraji jezera museli všichni Inkové složit zkoušku síly, protože nemocní a slabí nebyli v této zemi vítáni. Prodírali jsme se lesem, který byl tak hustý, že tvořil jedno velké bludiště. Abychom se neztratili, přivázali jsme se na lano, které nás z bludiště nakonec vyvedlo. O kus dál již byl les tak neprostupný, že jsme se museli dostat na druhou stranu jezera po vodě. Převozník, kterého jsme nalezli na břehu, nám půjčil svou loď výměnou za hru v kostky. Na druhé straně jezera byla bažina, kterou jsme prošli bez ztráty na životech jen díky místním převaděčům. Dorazili jsme až k pevnosti vědění, kde jsme museli uhádnout tři slova, které místní mudrcové doposud nevyslovili. I tuto zkoušku jsme nakonec překonali a před námi se objevil průsmyk vedoucí zpět na území naší říše. Po náročné cestě jsme však potřebovali odpočinek a osvěžení v jezeře a tak jsme u jeho břehů ještě zůstali. Po odpočinku jsme doplnili zásoby u místních pastevců a vyrazili dál.

Ještě před soumrakem jsme přišli ke kamennému městu. U bran na nás již čekal velekněz wiljakuma a společně jsme vstoupili do města. Některé budovy byly zbořené a jiné ještě nedostavěné, přesto jsme nalezli dostatek bezpečných přístřešků. Po zkušenosti z města Kuzka jsme po setmění vyslali dva ajly k obhlídce hradeb a ke strážení města. I když naše strážce překvapil déšť, splnili svou noční stráž bezezbytku.

Deník velekněze
4. den Chahua-huarquiz, 2. rok vlády Sapa Inky Atahualpy