„Ctihodní poslové císařského dvora!
Dnes jste sem byli vysláni s důležitým úkolem – palác našeho Vznešeného císaře se brzy otevře svým prvním hostům a stěny jeho komnat jsou stále prázdné!
V dobách slavného období Edo nebyly stěny jen kamenné – byly to obrazy duše. Malby na rýžovém papíře vyprávěly příběhy, uklidňovaly mysl a spojovaly člověka s přírodou i se samotným řádem světa.
Mistr malíř, který měl tyto obrazy vytvořit, bohužel onemocněl – a tak se císař obrátil právě na vás. Máte bystré oči, klidné ruce a otevřená srdce. Věřím, že dokážete vytvořit malby, které budou hodny císařského paláce.
Malovat budete tradičními znaky, přírodními motivy i vlastní fantazií. Každý tah štětce musí nést klid, přesnost a úctu – tak, jak to dělají opravdoví umělci ve službách císaře.
Ať váš obraz nese krásu hor, jemnost bambusu nebo moudrost jeřába – nebojte se tvořit, ale dělejte to s rozvahou. Každý list rýžového papíru, který dnes vytvoříte, se stane součástí stěn komnat, ve kterých bude císař rozjímat, čaj pít a poezii číst…
Videokronika:
„Děti Země vycházejícího slunce…
Přišel čas, kdy se naše duše musí očistit, mysl uklidnit a srdce otevřít starým silám, které bdí nad Japonskem odnepaměti.
Císař poslal vzkaz do všech provincií, aby ti nejstatečnější a nejčistší z mladých poutníků vystoupili na posvátnou horu Fudži – horu boha, mlhy a ticha. Právě tam, mezi nebesy a zemí, proběhnou pradávné náboženské obřady, které přinášejí zemi klid, úrodu a ochranu před neštěstím.
Fudži není jen hora – je to brána mezi světem lidí a světem duchů, kam mohou vstoupit jen ti, kdo jdou s úctou, trpělivostí a odhodláním. Cesta bude dlouhá. Povedou vás staré stezky, zarostlé bambusem, a na vrchol vede jen ticho a soustředění. Ale kdo dojde až nahoru, pocítí dotek věčnosti.
Na vrcholu vás čekají obřady očisty, pokloníte se bohu hory, zapálíte vonné tyčinky a předáte přání svých rodin nebesům. Tam nahoře vítr šeptá jména těch, kdo přišli s čistým úmyslem.
A tak… nadechněte se zhluboka, připravte svá těla a své duše. Hora Fudži čeká – a není čas otálet.“
„Urození daimjó, vážení páni provincií…
Císař vás všechny sleduje již po mnoho dní. Každý z vás přinesl svůj díl úsilí – přispěli jste k výstavbě a výzdobě komnat nového císařského paláce. Vaše práce byla plná oddanosti, cti a jemného vkusu, jak se na pravé služebníky císařského dvora sluší.
Dřevěné stěny nyní dýchají životem. Rýžový papír byl ozdoben malbami tak krásnými, že samotný dvorní malíř prohlásil: „Nikdy jsem neviděl nic půvabnějšího.“ Zahrady jsou uspořádány s harmonií, která potěšila i nejstaršího z mnichů, a každá místnost nese otisk vašeho úsilí.
Císař, potěšen vašimi zásluhami, mi uložil, abych vám vyřídil své nejhlubší díky. A nejen to.
Dnes večer, v této slavnostní chvíli, zve vás všechny ke stolu – ke stolu císařské kuchyně.
Připravena je ochutnávka těch nejvybranějších specialit – sushi z ryb lovených v nejčistších vodách, rýže z císařských polí a mořských řas sbíraných za úplňku.
Je to odměna, ale také pocta. Protože jídlo sdílené s Císařem není obyčejným pokrmem – je to výraz důvěry a přátelství.
Posaďte se tedy s úctou, vychutnávejte, slavte – a vězte, že dnes jste se stali nejen staviteli paláce, ale i jeho čestnými hosty.“
