Píše se rok 1657 a zde v Japonsku vládne císař Go-Mizunó. Po období válek a nepokojů, zemi spravuje ctihodný šógun Tokugawa Ietsuna. Japonsko prožívá období relativního míru a stability, které bude pro budoucí generace známé jako období Edo jidai.
Náš moudrý šógun rozdělil zemi na knížecí léna a každé léno svěřil jednomu z rodů vysoké japonské šlechty nazývaných daimjó. Daimjó jsou podřízeni císaři, avšak v otázce správy země musí respektovat příkazy šóguna a jeho dvořanů.
Prohlášení císaře
„Milí poddaní žijeme v období těžce vydobytého míru a proto jsem učinil rozhodnutí, že vystavíme nový palác – Taiheiden, „Svatyni velkého míru“. Tento palác nebude jen místem císařských rituálů, alei duchovním symbolem jednoty všech knížectví pod naším nebem. Budou do něj vysíláni mladí šlechtici, aby studovali staré texty, učili se dvorským tancům i strategickému myšlení.
Stavbou paláce pověřuji šest nejsilnějších daimjó z různých provincií, aby každý z nich přispěl výstavbou jedné části Taiheidenu. Této čestné úlohy se však mohou ujmout pouze daimjó, která prokáží základní ctnosti, jež symbolizují harmonii mezi válečnickou a civilní silou země: zručnost v tradičních řemeslech, obratnost ve výměnném obchodě a správě statků, mistrovství v bojové strategii a hlubokou znalost dvorské etikety a konfuciánského protokolu.
Nyní žádám šóguna Tokugawu, aby přečetl názvy vybraných daimjó a jména všech jeho členů.“
