Z Telnice dnes vyrážíme ve třech do Drnovic u Vyškova, kde máme sraz na náměstí s dalšími čtyřmi účastníky prvního letošního výšlapu. Když se blížíme do centra Drnovic, provoz houstne, objevují se policejní auta i policisté na koních. Za chvíli totiž začíná fotbalové utkání na místním stadionu. Kluci Bebarovi nás odklánějí k domu mimo centrum, kde jsme zaparkovali na vjezdu. Za chvíli dorazil i František, ale sám. Pak se dozvídáme, že ještě jeden cyklista odstoupil z dnešní vyjížďky kvůli technickým problémům s kolem.
Vybavili jsme se na cestu vodou a müsli tyčinkami a vyrazili jsme kolem hřbitova do Opatovic. Počasí nám přálo, jen mezi poli trochu foukalo. Za Opatovicemi jsme si vystoupali cyklostezkou Srdcem jižní Moravy po silnici ke hrázi přehrady. 
Romana hned v prvním kopci chytly křeče, tak pak každé větší stoupání musel pěšky. Pokračovali jsme cyklostezkou podél přehrady, a protože cesta pořád stoupala, odložili jsme i bundy. Projížděli jsme lesem v jarní probouzející se přírodě. Jenom terén se nám zhoršil, cesta byla rozježděná traktory po likvidaci kůrovce. Občas jsme museli kola přenést přes spadené stromy. Vystoupali jsme až do Ruprechtova, kde jsme obhlédli stavení s doškovou střechou a technický unikát, obnovený větrný mlýn s Halladayovou turbínou, který je jediný na světě! Pak jsme hledali nějaké místo na občerstvení, ale našli jsme pouze dvě historické tramvaje v jedné zahradě. S občerstvením jsme měli smůlu, protože v restauraci u rybníka byla zrovna svatba. Tak jsme během obřadu, který probíhal na břehu rybníka, spořádali svoje svačiny a tyčinky a jeli dál (cyklo 5072) směrem do Rakoveckého údolí. Po cestě jsme se zastavili u přístřešku U Tří smrků. Bohužel dva smrky už uschly a zelený tak byl jen jeden. Tady už se lámal profil našeho výletu a stoupání se změnilo na klesání. Další zastávku, na které jsme doplnili vodu, jsme měli u studánky Pavlína. 
Pak jsme sjížděli po naučné stezce Rakovecké údolí podél potoka Rakovec. V jednom místě Františkovi ujelo zadní kolo do rýhy a tak to vzal přes řídítka. Naštěstí vše dopadlo jen s drobnou odřeninou a roztrženou bundou. Za chvíli jsme se dostali do Račic, kde jsme zakotvili konečně v restauraci U Pastorků, abychom trochu pozdně poobědvali. Pak už jsme celkem unavení nejkratší cestou dojeli opět do Drnovic. Na výšlap na rozhlednu dnes neměl nikdo ani pomyšlení, natož síly.
Když se ohlédnu za prvním výjezdem, tak splnil plně očekávání od sportovního výjezdu, a navíc nám přálo počasí, což prý bylo dobře objednáno. Tak snad i další objednávka bude tak úspěšná.
Jiří Hrazdíra
Jihomoravské bicyklení
