V neděli 8. února 2026 se konaly na orlovně v Telnici tradiční Krojované ostatky. Vzhledem k tomu, že do správného termínu, který má být vždy těsně před začátkem postní doby, vstoupily jarní prázdniny, posunuli jsme termín o týden dříve, a zorganizovali tak „(skoro) ostatky“. Vystupují zde totiž již tradičně školní děti a mládež, a tak bychom byli o jejich přítomnost ochuzeni. A to by nás opravdu mrzelo, protože Moravskou besedu zatančili skvěle, velcí i ti nejmenší, a to navzdory skutečnosti, že bylo dost málo času na nacvičování. Za pilnou přípravu a nacvičování děkujeme nejen tanečníkům a jejich rodičům, kteří je trpělivě na zkoušky vozili, ale také jejich nacvičovatelkám Jaroslavě Prokešové a Anně Životské.
K tanci a poslechu tradičně hrála kapela Telničanka pod taktovkou Aleše Kučery, kterému se podařilo těleso poskládat i s pomocí hostů, kteří v tento termín našli čas. Jsme také rádi, že nás opět podpořili přátelé ze sousedních i vzdálenějších obcí a přijeli v původních i novějších krojích Újezdské Rozmarýny, v krojích z Hostěrádek, Stavěšic, a dokonce polských z klubu Polonius sídlícího v Brně. Nálada byla skvělá, návštěvnost také, jsme rádi, že se společně vypravují na tuto podvečerní akci celé rodiny, všechny generace.
Skoro (ostatky) nám rychle utekly a už přicházel závěr, průvod s basou a zástupci telnických olympijských sportů. Kdo nám chyběl, byl náš otec Oldřich Chocholáč, neboť ten se zrovna nacházel jako účastník té pravé olympiády v italském Miláně. Jedinou výhodou, jak správně v ohláškách předchozí neděli řekl, bylo, že nebudeme muset tolik vytírat podlahu v sále. To jsme mu splnili. Potom už následovaly přímluvy k base a vypuštění ducha basy, aby nás na postní dobu zase opustil. Ovšem ostatkovému panu faráři někdo najednou volal, že do začátku postní doby zbývá ještě týden a že je třeba se ještě stále veselit. Nahnali jsme tedy ducha zpátky do basy a „rozjeli“ pořádnou zábavu a divoké tance.
Nakonec jsme se ještě pobavili u naší hlavní „sranda-tomboly“, v níž mezi skvělé ceny patřily dary věnované kamenictvím Banďouch, včetně spacáku pro dva (schránky na dvě urny) či lampiček pro romantická setkání v kruhu nejširší rodiny (rozuměj hřbitovní lampičky). Také výhra pobytu v pekle (na sokolovně) vzbudila velké ohlasy a „malá“ svačinka v rukou děvčat Bačíkových se nezdála zase tak malá: jestli se doma nerozdělily, vystačila jim asi na celý školní týden. Největší cenou v tombole pak byla 240 1 nádoba na komunální odpad od naší svozové firmy KTS, která se stala posléze předmětem divoké směny za jiné ceny, aby se po zásahu rozumné manželky šťastného výherce zase navrátila domů.
Takže tak to zase bylo a těšíme se už na příští rok.
