Na tento víkend bylo v rámci letošního Jihomoravského bicyklení naplánováno cykloputování po cyklostezkách kolem Žďáru nad Sázavou. Na sraz v pátek do penzionu Táferna nakonec dorazilo 11 účastníků, další dva přijeli až v sobotu ráno a jeden se se svým netypickým bicyklem nevešel do vlaku a tak tento výjezd musel vzdát. Ubytovali jsme se a proběhla psychická příprava na sobotní vyjížďku.
Ráno po snídani jsme již v plném počtu vyrazili po cyklostezce č. 5061 po proudu řeky Sázavy. Projeli jsme městem a po ulici Strojírenská jsme vyšlápli kopeček k areálu firmy ŽĎAS a tady jsme se napojili na turistickou modrou stezku. Na rozcestí U křížku jsme se vydali dále po žluté turistické stezce až na silnici vedoucí do České Mezi a těsně před touto dědinkou po polní cestě kolem koupaliště Sázava na cyklostezku podél hlavní silnice do Sázavy. Tady jsme se na chvilku zastavili u evangelického kostelíka, kde jsme nakoukli i dovnitř. Dále jsme pokračovali boční uličkou na začátek cyklostezky č. 19, což je krásná cesta vybudovaná na bývalé železniční trati vedoucí až do Přibyslavi. Hned na začátku této cyklotrasy jsme byli požádáni o opatrnost na cestě, protože zde probíhal běžecký závod z Přibyslavi do Sázavy. Po cestě jsme si užívali jízdu po cyklostezce a kochali se překrásnou přírodou, kterou tato trasa vedla. Fotili jsme si krásná místa, jako třeba velký železniční viadukt, po kterém právě projížděl vlak, meandry řeky Sázavy, počítali jsme označené bývalé přejezdy přes trať a prostě jsme si užívali jízdu. Po cestě jsme se zastavili na kávu a nanuka v kiosku U trati. 
V Přibyslavi jsme se zastavili na zámku, který je ve vlastnictví Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska a hasiči zde mají svou základnu a muzeum, které jsme nemohli vynechat. Prohlédli jsme si jak historickou hasičskou techniku (např. ze Šlapanic nebo Velatic), tak i novodobější a současné vybavení hasičů. V síni slávy jsme našli i štítky se jmény profesionálních hasičů, kteří přišli o život při zásazích, a mezi nimi i z Moutnic Jaroslava Garguly. Paní průvodkyně nám ukázala i kresby dětí, jak vidí hasiče a nakoukli jsme i do obřadní síně ozdobenou přes celou stěnu vyřezávanými výjevy z Přibyslavi. Po prohlídce jsme si zašli na náměstí na oběd do restaurace U Huberta a pak jsme se vydali po stejné cestě zpět. Zastávka na občerstvení U trati musela být, stejně jako u koupaliště Sázava. Po příjezdu do našeho penzionu jsme se vydali k místním památkám. Procházkou jsme se vydali na Zelenou horu, památku Unesco, a pod ní do kavárny na zámku s výhledem na zmiňovanou Zelenou horu. Večeři si někteří dali v restauraci našeho penzionu a někteří si zašli do nedaleké restaurace Tálský mlýn.
V neděli jsme se po snídani sbalili a vyrazili opačným směrem, než včera. Tedy směrem k největšímu rybníku na Vysočině – Velkému Dářku. Projeli jsme kolem zábavního areálu Salon expres vagon v Polničce, a protože bylo ještě brzy a teprve se tam probouzeli, jeli jsme k rybníku Velké Dářko. Zrovna když jsme tam přijeli, zaznělo uprostřed rybníka zatroubení, které odstartovalo závod plachetnic. Pro plachetnice bylo počasí ideální, protože foukalo jak na moři. Pro cyklisty počasí méně ideální. V občerstvení Na Hrázi jsme si dali malé občerstvení při sledování závodu. 
Někteří se vyfotili u rozcestníku Dařbucha, což je jedna z mnoha soch rodáka ze Žďáru nad Sázavou Michala Olšiaka rozmístěných po zdejším kraji. Protože doopravdy foukalo docela dost, opustili jsme brzy místo na hrázi a vrátili jsme se do Polničky do zábavního areálu. Ten jsme si prošli a prohlédli si všechny atrakce – zahradní železnici, dráhu pro motokáry, rybníček s nafukovacími lodičkami a další. Na oběd jsme se chtěli stavit v restauraci uprostřed vesnice, ale ta byla obsazená umělci, kteří zde vyřezávali sochy. Popojeli jsme tedy zpátky k Pilské vodní nádrži do Tálského mlýnu. Po cestě jsme si prohlédli hranici Čech a Moravy, kterou ztvárnil také Michal Olšiak a hranici do Čech hlídal lev a moravskou hranici střežila orlice. Po dobrém obědě jsme se vrátili k autům. Naložili kola a Blažkovi vyrazili do Brna, aby Tom stihl florbalový zápas, a ostatní si šli na kávu k zámku. Kdo chtěl, zašel si na prohlídku Za zdmi kláštera nebo na zážitkové Muzeum nové generace. Po nákupu suvenýrů a dárků z výletu jsme se vydali domů.
Tento cyklovýlet byl jedním z těch nejhezčích, co se týče trasy, přírody a míst, která jsme navštívili. Počasí nám také přálo a doufám, že další výjezdy budou stejně tak hezké.
Jiří Hrazdíra
Jihomoravské bicyklení
