170706_Tábor 011

Tábor 2017 – 7. den

Sdílet obsah na...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on Pinterest

Od posvátného místa, které jsme včera objevili jsme byli necelý půlden cesty, když se nám do cesty postavil náčelník kmene Karuků Bílý vlk se svými bojovníky. Než jsme se nadáli, byli jsme obklíčeni ze všech stran. Byli jsme zajati. Jazyk Karuků jsme neuměli, abychom vysvětlili, proč procházíme jejich územím. Naštěstí jeden z indiánů trochu ovládal angličtinu, takže jsme se nějak snažili vysvětlit, jak jsme se tady ocitli a kam míříme. Po chvíli jsme pochopili, že to, že procházíme jejich územím, není takový problém, jako to, že jsme zneuctili jejich posvátné místo. Horko těžko jsme vysvětlovali, že jsme na to místo narazili víceméně náhodou a že jsme jejich posvátné místo nijak nezneuctili. Náčelník nakonec rozhodl, že si můžeme zachránit život bojem s jejich nejudatnějšími válečníky. Naši vybraní zástupci v soubojích o život zvítězili. Strach ze smrti jim dal obrovskou sílu. Své protivníky však nezabili, pouze omráčili, že vypadali jak mrtví. Indiáni byli jejich gestem překvapeni, protože oni by určitě naše lidi zabili. Rázem jsme se stali hrdiny a přáteli Indiánů.

170706_Tábor 002Ráno jsme se připravovali na rozcvičku, když náhle byl z dálky slyšet dusod. Bizoni se na nás zase řítí! Rychle pryč, než nás rozdupou. Všichni si rychle vzali nejnutnější věci a prchali do lesa. Pak proběhla kontrola věcí, které si nabalili a pak jsme se vydali zpět do tábora. Jaké bylo naše překvapení, když jsme v táboře našli šerifa přivázaného ke stožáru s roubíkem v ústech, aby nás nemohl varovat. jakmile jsme se všichni shromáždili kolem šerifa, vjeli na tábořiště na svých koních indiáni a zuřivě kroužili kolem nás a zajali nás. Odvlekli nás do velkého stanu, kde nám dali něco skromného k snídani. Pak nás shromáždili u stožáru. Vypadalo to, že kvůli tomu, že jsme zneuctili jejich posvátné místo svou přítomností, že nás smrt nemine. Zvláště místní šaman vypadal dost nepřátelsky. Po krátkém vysvětlování nakonec náčelník přistoupil k tomu, že si můžeme svůj život zachránit při boji s jejich válečníky. Každá rodina tedy vyslala 170706_Tábor 032svého zástupce, který bojoval s indiánským válečníkem. Naši stateční osadníci bojovali statečně a nakonec po velkém boji své protivníky porazili. Náčelníka výsledek boje přesvědčil a daroval nám život. Navíc nás nazval svými přáteli a daroval každé rodině jednoho ze svých mustangů.

Ujal se nás místní šaman, který nám ošetřil rány utržené v boji, a potom nám sdělil, že si náčelník přeje, aby zůstali s jeho kmenem i nadále. Dokonce nám nabízeli vigvamy a svobodným mužům i indiánky za ženy. S díky jsme odmítli. Věděli jsme, že musíme pokračovat v cestě do naší nové země. Vykouřili jsme tedy s náčelníkem dýmku míru a jako důkaz, že jedni jsou bratři druhých. Zdrželi jsme se po nezbytnou dobu, během které jsme se seznámili s různými zvyky a hrami Kuroků a na naši počest uspořádal náčelník i velkou hostinu.

Po obědě jsme se seznamovali se životem indiánů. Naučili nás střílet z luku, hrát jejich oblíbenou hru lakros nebo hru s dřevěnými špalíky-mölkky. 170706_Tábor 070Indiánské ženy nás zase naučily plést indiánské náramky nebo lapače snů. Strávili jsme krásné odpoledne v přátelském prostředí našich přátel. Večer jsme byli pozváni ke slavnostnímu ohni, u kterého jsme vykouřili dýmku míru a potom jsme opékali ryby a zpívali společně písně. Do naší hymny byly poprvé zařazeny i sloky, které vymyslely rodiny při putování. Při svitu hvězd nad našimi hlavami, byla vyzkoušena i odvaha při stezce do neznámých míst.