V neděli 2. března léta Páně 2014 se na orlovně v Telnici uskutečnily další, v porevolučním pořadí již dvacáté Ostatky. A jako tradičně to byly Ostatky krojované. No a s krojovanými Ostatky je také spojeno mnoho příprav. Letošní nacvičování besedy bylo tentokrát velmi hektické a dá se říct, napínavé. Morová rána v podobě neštovic nám kosila jednoho stárka za druhým, takže nikdo nevěděl, v jaké sestavě nakonec naše tři taneční kolony zatančí. Musely být povolány všechny zálohy, které chtěly již zůstat založeny, ale přece nás v tom nenechaly. Takže když se ohlédnu zpět, na ty roky, co už na Ostatcích tančíme besedu (a taky je to už spoustu let, i když ne dvacet), jsem ráda, že jsme za tu dobu pomohli mnoha dětem, dnes už mládeži i dospělým, k lásce ke krojům, lidovým písničkám i k tanci. Proto se také podařilo nakonec besedu, letos to byla Československá, úspěšně a krásně zatančit. Samozřejmě kromě stárků „besedních“ přišla ještě spousta dalších stárků, takže při nástupu do sálu jsme zaplnili celý prostor. Celkem nás bylo 60. K vidění byly nejen kroje telnické, ale také kroje z Těšan, Morkůvek a Pozořic. K tanci a poslechu hrála kapela pana Přerovského, bez které si Ostatky ani nedovedeme představit. A když se nehrálo, tak se zpívalo. Mladší stárci letos písničky trošku pocvičili a také to pak bylo v kolečku znát. Nálada byla veselá, stárkovského vínka dosti a čas do pochovávání basy přímo letěl.
Nakonec ten smutný čas musel přijít a průvod s basou vyrazil. Letos však, následkem globálního oteplování, bylo všem pořádně vedro. Basa trvala na tom, že si obleče plavky, orosení stárci vyžadovali pitný režim, který se nesl v malé base, všichni v průvodu byli vybavení plážovými doplňky, pan farář kropil sebe i ostatní více než obvykle a nikdo se nedivil, že jdou v průvodu i dva tučňáci s člověkem kromaňonským. Všechny stesky a starosti pak přednesl farář ve svých přímluvách a prosbách. Jen přímluvu za opičku Jůlinku mu zapomněla slečna z fary připomenout, nikdo neví proč. Asi bude třeba vydat druhý díl Ostatkových novin, neboť ani v tom prvním, který všichni dostali, o ní nepadla zmínka. Tato zpráva byla zřejmě vytlačena zmíněným neštovicovým morem a výčtem všech známých padlých stárků a jinými horkými zprávami. Nakonec Duch basy přece jen vyskočil tam hrnul? Vydat se k takzvaným lidožroutům může být sice super zážitek, člověk si však může připadat i jako humanitární pomoc OSN, přestože nic jiného kromě sebe samého neveze. Naštěstí naše cestovatele domorodci na ostrově Papua Nová Guinea za krmivo nepovažovali, a díky tomu jsme mohli shlédnout báječné video a fotografie z této možná Bohem zapomenuté země. Rád bych proto poděkoval těm, kdo tuto akci vymysleli a zorganizovali. Kéž by takových bylo víc. Petr Vitík, Kobylnice (nadšený účastník přednášky) Tradiční ostatkový průvod 26 Společnost a kultura Telnický zpravodaj – duben 2014 z basy, ale neměl více sil, než doběhnout k vaničce s vodou a naložit se do ní. Za zvuků velmi rozvláčného popěvku Čauki mňauki se průvod truchlících pomalu, aby se moc neunavil, ale jistě odebral ven ze sálu.
Později však přece jen teplem znavení účastníci ostatkové veselice poněkud pookřáli, protože došlo na losování „srandatomboly“. Velký úspěch zaznamenala například cena Pozdní sběr, Domácí robot, Prohlídka zámku či Sklenice čerstvého mléka, nadojená osobně výherkyní. Zlatým hřebem večera se stalo předávání Zlaté desky panu Přerovskému, který v letošním roce oslaví devadesát let svého života. A tak nám to zase krásně uběhlo, ani jsme se nenadáli a muselo se jít domů. No, co se dá dělat, musíme si počkat do příštích Ostatků. Uvidíme, za co bude potřeba napřesrok prosit a které přímluvy se nám vyplnily. Na závěr chci poděkovat všem, kteří jakkoliv přispěli k dobrému zdaru našich Ostatků. Andě Hrazdírové za nacvičování besedy, Marušce Horákové a Renatě Jahodové za péči o kroje, Hrozkům za poskytnutí květinové a smuteční výzdoby, škole za zapůjčení váziček s kytičkami, šéfredaktorovi Ostatkových novin Ondrovi Velíškovi a dalším, kterým v této chvíli nemůžu přijít na jméno, ale příští rok si na ně určitě zase vzpomenu, až je budeme potřebovat…
Za Orla jednotu Telnice
Bohumila Hrazdírová
