Po dlouhé covidové době a jedněch E-ostatcích jsme se konečně mohli vrátit k tradicím a uspořádat v neděli 19. února v Telnici „Tradiční krojované ostatky“ v původní podobě. Přípravy na Orlovně byly hektické a náročné a zkouškové období a bacily sveřepě útočily nejen na děti a mládež nacvičující besedu. Přesto se nakonec podařilo vše přichystat a vrhnout se do ostatkového veselí. Po slavnostním nástupu krojovaných, kdy jsme mohli vidět přes 30 krojů nejen telnických, ale také kyjovský kroj či kroje z Nikolčic a Klobouk, děti a mládež na zahájení zatančily Československou besedu. K tanci a poslechu hrála kapela Telničanka pod vedením Aleše Kučery, po přivítání účastníků, poděkování nacvičovatelkám besedy a dodavatelům perníkových basiček, si již mohly zatančit všechny generace, které se na ostatkové zábavě sešly. Podvečer probíhal ve svižném tempu, zpestřený také narozeninovým sólem pro naši Martičku Hrdličkovou. A najednou přišlo finále večera, pohřbívání basy. Za lkaní veškeré stárkovské chasy a také dvou marodů, kteří byli účastníky smutečního průvodu, byl započat rituál posledního rozloučení. Pan farář v čele průvodu hojně kropil ostatkové osazenstvo, ačkoliv je nutno říci, že se v kropení zdaleka nevyrovnal našemu otci Oldřichovi, který v minulých letech vytvořil v sále i malé jezero. Ostatkový pan farář se za to s přispěním kostelníka opřel do přímluv a proseb, až z toho všichni kolem vydatně brečeli. Poté nezbylo než vypustit ducha basy a připravit se na rozloučení se zábavou na čtyřicet dní postního období. Závěrem ještě došlo k vylosování extra cen z ostatkové „sranda tomboly“, kdy hodnotné ceny typu Ibal ginu, bílé orchideje od Evy a Vaška, domácí výřivky s šumivým vínem a čočkou či Šťastné chvilky s časopisem a fungl novým záchodovým prkýnkem, rozzářily oči všem výhercům a možná vyvolaly nemalé závistivé pocity u těch, kteří tyto hodnotné předměty nevyhráli. Ale myslím, že nakonec jsme se všichni dobře pobavili, pozapomněli na své všední starosti a užili si společnosti ostatních a pěkného pohledu na krojované, kterým to jako vždy moc slušelo.
I pře veškerá úskalí dnešní doby, kdy stále někam spěcháme, nikdo nemá na nic čas a možná se mu už ani do ničeho nechce, budeme se těšit na další takovou milou akci, která nám znovu připomene, že nejdůležitější jsou vždy vzájemné dobré vztahy mezi námi, umění společně se bavit, sdílet starosti i radosti.
Za Orel jednotu Telnice
Bohumila Hrazdírová
