Expedice Dobytí severního pólu
30.12.2021
V odpoledních hodinách se to před Orlovnou začalo hemžit příchozími odvážlivci, které nalákalo předem avizované konání dobrodružné výpravy na severní pól. Po nezbytné registraci se každý účastník musel prokázat potřebnými pomůckami na cestu (plecháček, reflexní prvek, čelovka) a fyzickou zdatností (dřepy, zvedání činky). Dále každý obdržel kartu polárníka, do které pak dostával razítka, když prošel stanovenými body na trase.
Pak nás už přivítal zástupce České vědecké společnosti pro dobytí severního pólu a popřál nám mnoho zdaru na naší výpravě. Po společném fotu pod transparentem s názvem expedice jsme se tedy vydali na cestu. Vyrazili jsme směrem do ruského Petrohradu.
První část cesty proběhla bez větších problémů, pouze jsme několikrát museli uhnout sněžným vozidlům. V Petrohradu jsme navštívili místní výcvikové středisko pro polárníky. Tady jsme se naučili používat psí spřežení, kdy se jako správní tažní psi osvědčili zejména mladší účastníci výpravy. Zároveň jsme se naučili, jak se loví tuleni v ledu a na závěr jsme hádali, která zvířata můžeme cestou na severní pól potkat. A skutečně, během další části naší výpravy jsme slyšeli štěkot polárních vlků.
V Norsku, další zastávce, nás domorodci pohostili výborným čajem, pro dospělé i s chlazením. A protože jsme se dostali za polární kruh, kde začala klesat teplota, dostal každý i dávku rybího tuku pro přežití. Opět jsme se vyfotili, účastníci dostali do svých karet razítko, a pak už jsme opustili poslední obydlenou oblast.
Jak jsme se dostávali blíže severnímu pólu, zhoršovalo se počasí. Proto jsme na Špicberkách přivítali přístřešek, pod který jsme se na chvíli schovali. Počasí se ale zhoršilo natolik, že jsme se museli chytit lana a rozsvítit čelovky, abychom se neztratili ve vánici. Poryvy větru s námi cloumaly, že jsme měli co dělat, abychom se udrželi na laně. Ještěže po čase ustal prudký vítr, sněžení ale neustávalo, takže jsme si museli dál svítit.
Cesta už trvala dlouho a někteří polárníci už začali umdlévat. Navíc nás začaly brzdit hluboké závěje sněhu, a museli jsme si prošlapávat cestu se sněžnicemi. V této činnosti jsme se postupně vystřídali. A pak to přišlo! Dorazili jsme na severní pól! S jásotem jsme doběhli k tomuto významnému bodu naší zeměkoule. Vztyčili jsme naši vlajku a pořídili foto s transparentem výpravy. Účastníci pak byli upozorněni na zajímavý jev, který mohou zažít maximálně ještě na jižním pólu. Člověk jde normálně na sever a v jednom okamžiku jde najednou na jih! Úžasné! Radost z dobytí severního pólu nám trochu zkazilo zjištění, že nemáme zásoby na zpáteční cestu. Nezbývalo nám nic jiného, než sníst naše psy. Psi, kteří se přihlásili, byli tímto trochu zaskočení, ale nakonec jsme v našich zásobách vyhrabali náhradní, perníkové psy. Uf! Pak už nás čekala jen cesta zpět.
Před Orlovnou už naše unavené polárníky vyhlíželo plno zvědavců, kteří přivítali účastníky výpravy fanfárami a dlouhotrvajícím potleskem a jásotem. Zároveň výpravu přivítal opět zástupce České vědecké společnosti pro dobytí severního pólu a ocenil naši odvahu a vytrvalost. Aby ale naše snažení nepřišlo vniveč a dobytí severního pólu bylo i úředně ověřeno, pozval zástupce České vědecké společnosti člena Dánského královského institutu pro severní pól, aby potvrdil zápis našich polárníků mezi ty, kteří stanuli na severním pólu. Tuto událost skutečně potvrdil a každý účastník obdržel plaketu a mohl se podepsat na pamětní list dobyvatelů severního pólu. Na závěr byl pak připraven bombastický ohňostroj na počest našich statečných polárníků, po kterém už se jen unavení dobrodruzi rozešli do svých domovů.
Účastník a dobyvatel severního pólu
